Secesní lustry vycházejí ze slohu, který mezi lety 1890 a 1910 odmítl pravítko. Místo geometrie kreslí rostlinu: ramena se ohýbají jako stonky, objímky vyrůstají z kalichů květů, kov je patinovaný bronz nebo měď s hnědozeleným tónem, sklo je barevné, olovnaté nebo irizované s duhovým nádechem. Kompozice bývá záměrně nesouměrná – jedno rameno delší, druhé zatočené jinam. Právě tahle nepravidelnost secesi odlišuje od všeho, co přišlo po ní.
Není potřeba chodit pro příklady do Paříže ani do Vídně. Pražský Obecní dům, Fantova budova hlavního nádraží, Hotel Central v Hybernské – to všechno je secese v plné síle a všude v ní hraje hlavní roli osvětlení. Alfons Mucha dal slohu jeho nejznámější kresebnou podobu a české sklářství mu dodalo materiál: irizované sklo z Klášterského Mlýna se v secesních svítidlech objevuje po celé Evropě. Když si tedy vybíráte secesní lustr, nevybíráte cizí historickou citaci, ale domácí sloh.
Kde si secesní osvětlení prohlédnout naživo StavbaArchitekt a doba vznikuCo si na osvětlení všimnout Obecní dům, PrahaAntonín Balšánek a Osvald Polívka, 1905–1912Souhra lustrů a nástěnných svítidel v jednom sále – sloh počítá s několika vrstvami světla, ne s jedním zdrojem Fantova budova hlavního nádraží, PrahaJosef Fanta, 1901–1909Svítidla jako součást konstrukce, ne jako přidaný předmět; kov přechází plynule do ornamentu Hotel Central, Hybernská, PrahaFriedrich Ohmann, 1899–1901Rostlinné tvarosloví protažené z fasády dovnitř až na objímky Peterkův dům, Václavské náměstíJan Kotěra, 1899–1900Uměřenější, geometrizující poloha secese – ukazuje, že sloh nemusí být přeplácanýPraktický důsledek: secese sedne do bytů z přelomu století, které v českých městech stojí po tisících. Vysoký strop, štuková fabion, kazetové dveře, parkety – secesní lustr v takové místnosti nevypadá jako doplněk, ale jako chybějící díl.
Secese má poměrně úzký repertoár námětů a všechny se dají na svítidle najít. Znát je se vyplatí, protože označení „secesní" se v obchodech používá pro cokoli zdobného a ohnutého.
Secesní svítidlo má sklo, které něco dělá se světlem – nikdy není jen krytem. Tři techniky se objevují nejčastěji a každá vypadá jinak rozsvícená a jinak zhasnutá.
Barevné sklo si žádá jedno omezení, které se vyplatí respektovat: potřebuje teple bílé světlo. Pod neutrálním nebo studeným zdrojem se barvy posunou do šeda a zelené a jantarové tóny, na kterých sloh stojí, ztratí sytost. Držte se 2 700 K a nižšího výkonu, secesní svítidla nebyla navržena pro dnešní světelné toky.
Tohle je jediná praktická komplikace slohu. Souměrný lustr se zavěsí doprostřed místnosti a je hotovo. Secesní kus s nestejně dlouhými rameny a s ohybem jedním směrem má vlastní orientaci a chce být natočený vůči něčemu konkrétnímu: k oknu, k jídelnímu stolu, ke dveřím, ke krbu. Špatně natočený secesní lustr vypadá, jako by byl pokřivený nedopatřením.
Před instalací proto zjistěte, kterým směrem kompozice „teče", a natočte ji tak, aby delší rameno směřovalo do prostoru, ne do stěny. Praktické minimum: pod lustr se dá dostat a otočit ho i po zapojení, pokud je zavěšený na řetězu nebo lanku, u pevné tyče je natočení dané a musí se určit už při montáži.
Výškově platí obvyklá pravidla: nad jídelním stolem spodní hrana 75 až 85 cm nad deskou, v průchozím prostoru nad 210 cm. Secesní lustry bývají členité a jejich skutečný obrys je širší, než se z fotografie zdá – ověřte průměr včetně vybíhajících ramen.
Obě epochy se v obchodech míchají a přitom jdou proti sobě. Secese kreslí, art deco rýsuje. Secesní ramena se ohýbají nepravidelně, art deco je souměrné a stupňovité. Secese používá patinovaný bronz a barevné sklo, art deco leštěnou mosaz nebo chrom a bílý opál. Mezi nimi leží třicet let a jedna světová válka. Kdo hledá tu geometrickou, přísnější polohu, patří na art deco lustry.
Blízkou příbuznou je naopak americká větev secese, která pracuje s barevným olovnatým sklem spojeným měděnou fólií – té se říká podle jejího nejznámějšího představitele a najdete ji pod heslem Tiffany lustry. A pokud chcete secesi protáhnout celým bytem, ne jen na strop, začněte přehledem secesní lampy.
Podle pravidelnosti ohybu. Baroko i rustikální kování opakují stejný oblouk v pravidelných rozestupech; secese vede každou křivku jinak a záměrně se vyhýbá zrcadlové souměrnosti. Druhé vodítko je materiál – secese má patinovaný bronz a barevné sklo, ne zlacení a ne holé kované železo.
Hodí, ale potřebuje kolem sebe klid. V bytě s hladkými bílými stěnami působí jako jediný ozdobný předmět, což je jeho nejsilnější poloha. Problém nastane až tehdy, když se k němu přidají další historizující kusy – secese se nesnáší s konkurencí.
Kvůli materiálu. Olovnaté sklo je silnostěnné a spojené kovovým profilem, bronzové odlitky jsou plné. U vícerámenného kusu se to sečte a hmotnost je pak hlavní otázkou při kotvení do stropu – stávající hák po lehčím svítidle nic nedokazuje.
Teple bílé kolem 2 700 K a spíš nižší tok. Studené světlo barevné sklo vysuší do šeda; příliš silný zdroj zase přesvítí jemné odstíny a z vitráže udělá jednolitou svítící plochu. Pokud lze, zvolte stmívatelnou kombinaci.
Ano, sloh se vyrábí dodnes jako stylizace. Nové kusy mají moderní kabeláž, běžné napájení 230 V a krytí IP20 pro suché prostory, takže odpadají bezpečnostní otázky starých svítidel. Poznají se podle rovnoměrnějšího povrchu a lehčích odlitků.
Sklo měkkým hadříkem bez agresivních čističů, kov výhradně nasucho. Patinovaný bronz se nikdy neleští – patina je záměrná povrchová úprava a jednou setřená se vrací roky. U olovnatého skla dávejte pozor na spoje, tlak na jednotlivý střep je může uvolnit.
