Secesní lampy se poznají podle jediné vlastnosti: nic na nich není rovné. Ramena vedou dlouhým, plynule se měnícím obloukem, objímka vyrůstá z kalichu květu, kov je patinovaný bronz nebo měď s hnědozeleným tónem, sklo je barevné, olovnaté nebo irizované s duhovým leskem. Sloh se zformoval mezi lety 1890 a 1910 a v českých městech není cizí citací – Obecní dům, Fantova budova hlavního nádraží, Muchovy plakáty a irizované sklo z Klášterského Mlýna jsou jeho domácí podoba.
Označení „secesní" se v obchodech používá pro cokoli ohnutého a zdobného, takže se vyplatí mít vlastní kontrolní seznam. Pokud kus splňuje aspoň tři z těchto čtyř bodů, jde o secesi; pokud jen jeden, jde o obecně ozdobné svítidlo.
Secese je zdobný sloh a v každé místnosti se s tím musí zacházet jinak. Následující přehled shrnuje, co v které místnosti dává smysl a čeho se lidé nejčastěji dopouštějí.
V obývacím pokoji potřebujete atmosféru i čtecí místo, takže sem patří jeden členitý stropní kus a k němu stojací lampa s tlumeným stínidlem. Nejčastější chyba je spoléhat na strop jako jediný zdroj – barevné sklo dá málo světla. V jídelně jde o světlo soustředěné na desku stolu: závěsné svítidlo se spodní hranou 75 až 85 cm nad deskou, ale v průměru menším než šířka stolu, jinak si o něj lidé narazí hlavu při vstávání.
V ložnici chcete měkké večerní světlo a dva nezávislé okruhy: tlumený stropní bod a pár drobných lamp u postele. Jediná lampička na jedné straně klid místnosti rozbije. Do předsíně a chodby patří nástěnná svítidla v páru ve výšce 160 až 175 cm; členitý závěsný kus v průchodu pod 210 cm je vždycky chyba.
V pracovně platí opatrnost: secese může být v konstrukci lampy, ale barevné olovnaté stínidlo nad pracovní plochou zkresluje barvy a na desku patří stolní lampa s naklápěcí hlavou a neutrálním stínidlem. A na schodišti rozhoduje bezpečnost před atmosférou – nášlapné hrany musí být vidět, takže sem patří dostatečně silný vysoký závěsný kus přes patra nebo nástěnná svítidla podél zábradlí.
Do zástavby z doby vzniku slohu secese zapadá bez námahy: vysoký strop, štuková fabion, kazetové dveře, parkety, hluboké okenní špalety. V takové místnosti není secesní svítidlo doplňkem, ale chybějícím dílem, a snese i větší členitost.
V novostavbě nebo v panelovém bytě platí opačná strategie. Nízký hladký strop a jednoduché plochy secesi zvládnou, ale jen v jednom exempláři na místnost. Vyberte jeden výrazný kus – závěsné svítidlo nad jídelním stolem nebo stolní lampu s barevným stínidlem – a zbytek osvětlení nechte neutrální. Tři secesní svítidla v hladké bílé místnosti si navzájem konkurují a výsledek působí jako výprodej.
Barevně sloh drží tlumenou paletu: olivová, lahvově zelená, jantarová, tlumeně fialová, hnědá. Tyhle tóny fungují proti teplému dřevu a proti tmavší stěně, proti syté barvě stěny se ztratí. Pokud máte v místnosti výraznou tapetu, secesní svítidlo do ní nedávejte – oba prvky dělají totéž.
Míň, než se čeká, a je to záměr. Barevné olovnaté sklo pohltí značnou část toku a zbytek obarví; irizovaný povrch odrazí část světla zpět dovnitř. Secesní svítidlo je proto atmosférický zdroj a v žádné větší místnosti nevystačí samo. Počítejte vždy se dvěma vrstvami – členitým hlavním kusem a jednoduchou lampou, která dodá použitelné světlo tam, kde se čte nebo pracuje.
Barva světla musí být teple bílá kolem 2 700 K. Neutrální nebo studený zdroj posune zelené a jantarové tóny do šeda a patinovaný bronz ztratí hloubku – rozdíl je vidět okamžitě a nedá se vyvážit ničím jiným. Zdroj volte spíš slabší; sloh vznikl v době, kdy žárovka svítila zlomkem dnešního výkonu, a při plném toku z jemné vitráže zůstane jednolitá svítící plocha. Stmívatelná kombinace zdroje a regulátoru je tu proto lepší investice než silnější zdroj.
Svítidla pracují na běžném napětí 230 V, nejčastěji s paticemi E27 a E14, u drobných kusů i G9. U svítidel s vestavěným zdrojem si předem ověřte, zda je zdroj vyměnitelný.
Tyhle tři pojmy se v obchodech míchají nejčastěji, a přitom je rozdíl ostrý. Dva z nich jsou příbuzní, třetí je z jiné epochy.
Secese, art deco a Tiffany vedle sebe ZnakSecese (1890–1910)Art deco (1920–1935)Tiffany LinieNepravidelná křivka, bičový šlehPřímka, kružnice, stupeň, souměrnostOrganická jako secese, jen v malých dílech SkloBarevné olovnaté, irizované, leptanéOpálové, žebrované, kanelovanéOpalescentní střepy spojené měděnou fólií KovPatinovaný bronz a měďLeštěná mosaz, chrom, niklÚzký pájený spoj mezi střepy NámětRostlina, hmyz, ženská postavaVějíř, paprsky, zikkurat, cikcakRostlina a hmyz, stejně jako secese PůvodEvropa – Paříž, Vídeň, PrahaEvropa a USA po první válceNew York, dílna L. C. Tiffanyho Vztah k ostatnímZdroj obou zbylých sloupců vpravoVědomá reakce proti secesiAmerická větev seceseKdo hledá tu přísnější, geometrickou polohu, patří na art deco lampy.
Tiffany je naopak americká větev téhož secesního proudu: stejné rostlinné a hmyzí náměty, ale barevné sklo spojené měděnou fólií místo olověného profilu. Jde tedy o příbuzného, ne o konkurenta, a má vlastní přehled pod heslem Tiffany lustry. Jestli vás zajímá hlavně hlavní stropní kus, pokračujte na secesní lustry.
Ano, jsou to jen různá jména téhož slohu v různých zemích – francouzsky art nouveau, německy Jugendstil, česky secese. Regionální varianty se liší mírou zdobnosti, ale slovník motivů a materiálů je společný.
Jeden výrazný kus, případně doplněný o pár nenápadných v jednom materiálu. Sloh je sám o sobě dost hlasitý; dvě členitá svítidla v jedné místnosti si berou pozornost navzájem a ani jedno nevynikne.
Nad jídelní část ano, nad pracovní desku ne. Barevné sklo zkresluje barvy, což při vaření vadí. Nad linku patří neutrální světlo s dobrým podáním barev a secesi si nechte na místo, kde se sedí.
Ne, spíš naopak. Stačí, aby sdílela jeden kov a jednu barvu světla. Secesní kus jako jediný ozdobný prvek v jinak klidné místnosti působí líp než celý dobově zařízený interiér.
Ano, jako stylizace. Nové kusy mají moderní kabeláž, napájení 230 V a krytí IP20 pro suché vnitřní prostory, takže odpadají bezpečnostní otázky starých svítidel. Poznají se podle rovnoměrnějšího povrchu a lehčích odlitků.
Utírat měkkým hadříkem bez tlaku na jednotlivé střepy a bez agresivních čističů. Kovový profil mezi skly se nikdy neleští – patina je záměrná úprava. Při stěhování noste svítidlo za konstrukci, nikdy za skleněnou část.
