Art deco lustr je stupňovitá geometrie zavěšená pod stropem: patra opálového nebo žebrovaného skla, která se směrem dolů zužují, nosná konstrukce z mosazi nebo chromu a přísná osová souměrnost. Sloh se zformoval mezi lety 1920 a 1935 a měl blíž k rýsovacímu prknu než ke kresbě od ruky. Proto se art deco pozná spíš podle pravidelnosti než podle množství ozdob – vějíř, stupeň a kanelura se opakují v přesných intervalech, nic se nekroutí náhodně.
Označení „art deco" se v obchodech používá pro cokoli zlatého, což je k ničemu. Zlatá barva sama o sobě neznamená nic – rozhoduje tvarosloví. Tyto znaky se objevují prakticky na každém poctivém kusu:
Štítek v obchodě není důkaz. Většina tvrzení o art deco se opírá o jediný znak, obvykle o barvu, a ten sám o sobě neznamená nic. Následující přehled bere šest nejčastějších argumentů prodejců a říká, za jakých podmínek platí a co se pod nimi obvykle skrývá.
Nejčastější tvrzení o art deco svítidlech a co za nimi bývá Co se o svítidle tvrdíKdy to sedíCo to bývá ve skutečnosti „Je art deco, protože je zlaté"Když má zlatý kov geometrický tvar: stupně, kanelury, vějířDnešní lesklá stylizace – zlatá barva na oblém tvaru bez ornamentu „Je art deco, protože je zdobné"Když se ozdoba pravidelně opakuje podél osySecese, kde ozdoba roste nepravidelně a křivka mění poloměr „Je art deco, protože je z mosazi a skla"Když je sklo opálové nebo žebrované a kov jen jednoho druhuSoučasný minimalismus s mosazným detailem „Je art deco, protože je černobílé"Když kontrast doprovází stupňovitá siluetaSkandinávská nebo industriální černá bez geometrie „Je art deco, protože má mramor"Když kámen tvoří patku nebo mezikus a zbytek je kov se stupniKámen použitý jako módní materiál na jinak současném tvaru „Je art deco, protože má vitráž"Prakticky nikdySecese nebo její americká větev – jiný sloh a jiná epochaPoslední dva řádky míří na nejčastější záměnu. Secese (1890–1910) a art deco (1920–1935) dělí jedna válka a opačný instinkt: secese kreslí od ruky, art deco rýsuje. Secesní ramena se ohýbají nepravidelně, art deco je souměrné a stupňovité; secese používá patinovaný bronz a barevné sklo, art deco leštěnou mosaz nebo chrom a bílý opál. Koho přitahuje ta měkčí poloha, patří na secesní lustry; americkou větev secese s barevným olovnatým sklem řeší samostatně Tiffany lustry.
Art deco lustr je typicky široký a nízký – vrstvené patra skla potřebují průměr, ne délku. To má dva praktické důsledky. Nad jídelním stolem se takové svítidlo umísťuje tak, aby spodní hrana byla 75 až 85 cm nad deskou stolu: sedící člověk se pak dívá pod svítidlo, ne do něj, a přes stůl vidí na protějšího. V průchozím prostoru musí spodní hrana zůstat nad 210 cm, jinak do ní bude vyšší člověk narážet ramenem.
Průměr se odvozuje od plochy, kterou má svítidlo obsloužit. Nad kulatým stolem funguje průměr zhruba o třetinu menší než průměr desky – tedy k desce 120 cm lustr kolem 70 až 80 cm. Uprostřed obývacího pokoje se vyplatí jednoduché pravidlo: součet délky a šířky místnosti v metrech dává orientační průměr svítidla v centimetrech. Pokoj 4 × 5 metrů tedy snese lustr kolem 90 cm, což je u vrstveného skleněného art deco kusu běžný rozměr.
Světlá výška stropu rozhoduje o tom, jestli přichází v úvahu lustr vůbec. Pod 250 cm je stupňovitá skleněná konstrukce zpravidla příliš robustní a lepší službu udělá přisazené svítidlo se stejným tvaroslovím; možnosti pro nižší stropy shrnuje přehled art deco lampy.
Opálové a žebrované sklo je optický prvek, ne jen ozdoba. Opál pohltí část světla – u stejného světelného zdroje vydá zastíněný lustr znatelně méně světla než holá objímka, počítejte s tím při volbě výkonu. Naopak žebrované sklo světlo láme do svislých pruhů a na stěnu i na strop kreslí jemný paprskový vzor, což je právě ten efekt, kvůli kterému sloh vznikl.
Barva světla je u art deco zásadní. Mosaz, opál a tmavý kámen jsou teplé materiály a při neutrálním nebo studeném světle zešednou: mosaz začne vypadat jako lakovaný plech. Držte se teple bílé kolem 2 700 K. U vícezdrojového lustru platí ještě jedno pravidlo – všechny zdroje musí být stejné teploty chromatičnosti i stejného typu. Dvě různé žárovky ve dvou ramenech jsou vidět okamžitě, protože souměrné svítidlo každou nesouměrnost zvýrazní.
Většina svítidel v této stylové skupině pracuje na síťovém napětí 230 V s běžnými paticemi E27, E14 nebo G9. Stmívání se u art deco vyplatí: sloh vznikl v době slabých wolframových žárovek a při plném výkonu moderního zdroje působí interiér tvrději, než jak byl navržen.
Sloh se nejlépe chová v místnostech s vysokým stropem, výraznou podlahou a přiznanou symetrií – tedy v bytech z první republiky a v novostavbách s velkorysou obývací částí. Nepotřebuje kolem sebe další zdobnost. Nejčistší výsledek dává kombinace s jednoduchými plochami: hladká stěna v tlumené barvě, sametová čalouněná sedačka, mramorový nebo dřevěný stolek, mosazné doplňky v malém počtu.
Co art deco snáší špatně: rustikální dřevo s viditelnými suky, syrový beton a odhalené trubky. Pokud vás láká industriální syrovost s kovem, jde o jiný jazyk a jinou stránku – industriální lustry. A pokud hledáte spíš patinu a stopy stáří než ostrou geometrii, hledáte vintage lustry.
V ložnici bývá art deco lustr příliš dominantní jako jediný zdroj. Osvědčená sestava je tlumený stropní bod plus dvě svítidla u postele ve stejném tvarosloví; pro noční stranu místnosti se hodí art deco lampičky.
Podle přesnosti. Dobové kusy mají strojově pravidelné drážky, těžké lité kovové díly a sklo s viditelnou tloušťkou stěny. Dnešní stylizace bývá lehčí, drážky má mělčí a často míchá mosaz s chromem na jednom svítidle, což se v původní produkci nedělalo. Ani jedno není chyba – jen je dobré vědět, co kupujete.
Souměrné slohy pracují se sudými počty a s násobky tří: dva, tři, čtyři, šest, osm. Lichý počet nad třemi vypadá na osové kompozici nešikovně. U vrstveného skleněného kusu bývá zdroj jediný, skrytý uvnitř tělesa – takový lustr je pak spíš plošný zdroj rozptýleného světla než bodový.
Ano, je to jeho nejpřirozenější místo. Sloh vznikl pro reprezentativní jídelny a souměrné svítidlo nad souměrným stolem vypadá správně. Dodržte spodní hranu 75 až 85 cm nad deskou a zvolte průměr menší než šířka stolu, aby si nikdo nenarazil hlavu při vstávání.
Ano, a bývá to jedna z lepších kombinací. Hladké bílé stěny a jednoduchý nábytek dávají geometrii prostor vyniknout a lustr se stane jediným ozdobným prvkem v místnosti. Podmínkou je nedoplňovat ho dalšími historizujícími kusy – jeden výrazný předmět působí líp než tři.
Sklo suchým nebo mírně navlhčeným hadříkem bez čisticích prostředků s obsahem alkoholu, které matní opál. Mosaz se nesmí drhnout brusnou pastou – patina je součástí materiálu a jednou setřená se vrací roky. Před čištěním vždy vypněte jistič, ne jen vypínač.
Pro plnohodnotný závěsný kus zhruba 260 cm, aby spodní hrana zůstala nad 210 cm a lustr měl ještě vizuální prostor nad hlavou. Při nižším stropu volte přisazenou nebo polozapuštěnou variantu se stejným tvaroslovím – vrstvené opálové sklo funguje i v ploché podobě těsně u stropu.
