Tiffany lustr je vitráž zavěšená pod stropem: stovky kusů barevného skla spojených do jednoho stínidla, které rozsvícené barví celou místnost a zhasnuté vypadá jako mozaikové okno. Technika vznikla v New Yorku na přelomu devatenáctého a dvacátého století v dílně Louise Comforta Tiffanyho a je to americká větev téhož proudu, kterému se u nás říká secese – stejné rostlinné a hmyzí náměty, stejná organická linie, jen jiný způsob, jak sklo spojit.
Klasická evropská vitráž drží pohromadě olověným profilem: skleněné tabulky se vsazují do drážky v olověném pásku a spoje se pájí. Profil je poměrně široký a tlustý, takže se s ním nedají dělat drobné a zakřivené tvary – vitráž s olověným profilem je vždycky spíš hranatá a velkorysá.
Tiffanyho dílna to obešla jinak. Každý skleněný střep se po obvodu olepí úzkou měděnou fólií a jednotlivé střepy se pak k sobě přímo připájí. Fólie je tenká, takže spoj může být jemný a může sledovat oblou hranu – teprve tím se daly složit prostorové kupole, květinové kalichy a křídla vážky. Poznávacím znamením poctivého Tiffany svítidla je proto úzký, plynule zakřivený kovový spoj mezi malými, nepravidelnými skleněnými díly, ne široký rovný profil mezi velkými tabulkami.
Druhý znak je sklo samo. Tiffany používal opalescentní sklo, které má barvu prolnutou uvnitř hmoty a v jednom střepu jich má několik – proto list vypadá jako list a nikoli jako zelený trojúhelník. Rovnoměrně obarvené sklo bez vnitřního kresby je znak levnější výroby.
Tohle je nejčastější chyba a stojí za to jí věnovat vlastní odstavec. Barevné sklo nemá vlastní barvu – má propustnost. Ukazuje jen ty vlnové délky, které jsou v dopadajícím světle obsažené. Pokud do něj pošlete zdroj s chybějící teplou složkou, teplé barvy nemají z čeho vzniknout a celá vitráž se posune do šeda a do zelena.
Co barva světla udělá s jednotlivými odstíny skla Barva sklaPři teple bílém světle kolem 2 700 KPři neutrálním a studeném světle od 4 000 K Jantarová a oranžováSytá, medová, hloubkováVybledlá do žlutohnědé, plochá Červená a vínováHluboká, teplá, čitelná i v malých střepechKalná, s nádechem do hněda ZelenáOlivová a živá, s viditelnou vnitřní kresbouStudeně zelená, dominuje nad ostatními barvami Modrá a fialováTlumená, ustupuje do pozadí kompozicePřesvětlená, vystoupí dopředu a rozbije vyváženost Bílá a opálKrémová, teplá, drží kompozici pohromaděNamodralá, působí jako plastPraktický závěr je jednoduchý: do Tiffany svítidla patří teple bílý zdroj kolem 2 700 K a nic jiného. Vyplatí se také nižší světelný tok – vitráž byla navržena pro slabé žárovky a při plném výkonu se z jemné kompozice stane jednolitá svítící plocha, ve které přestanou být vidět jednotlivé střepy.
Skleněné stínidlo o průměru půl metru složené ze stovek střepů a pájených spojů váží řádově víc než kovová nebo textilní alternativa stejné velikosti. To má tři důsledky, které se hodí vyřešit před nákupem, ne po něm.
Kotvení. Zjistěte hmotnost svítidla u výrobce a typ svého stropu. Železobetonová deska zvládne prakticky cokoli při správně dimenzované kotvě, dřevěný trámový strop unese hodně, ale jen v ose trámu, dutinová panelová deska potřebuje hmoždinky do dutin a sádrokartonový podhled sám o sobě nosnou konstrukcí není – těžký kus se přes něj kotví do stropu nad ním. Hák po předchozím svítidle nic nedokazuje, protože předchozí lustr mohl vážit desetinu.
Manipulace. Vitrážové stínidlo se nikdy nenese za sklo, vždy za konstrukci nebo za baldachýn. Tlak na jednotlivý střep spoj uvolní a oprava pájené vitráže je práce pro dílnu.
Umístění. Nad jídelním stolem má spodní hrana být 75 až 85 cm nad deskou, v průchozím prostoru nad 210 cm. U těžkého skleněného kusu je tohle pravidlo důležitější než jinde – náraz do vitráže dopadne hůř než náraz do kovu.
Napodobeniny z tištěného plastu se prodávají běžně a na fotografii je nerozeznáte. V ruce nebo zblízka ano, podle čtyř věcí. Za prvé hmotnost – sklo je nesrovnatelně těžší než plast a rozdíl je znát okamžitě. Za druhé teplota: sklo je na dotek chladné, plast má teplotu místnosti. Za třetí hrana spoje – u pájeného kusu je kovový spoj vystouplý a nepravidelný, u tištěné napodobeniny je hladký a všude stejně široký. Za čtvrté barva: opalescentní sklo má uvnitř střepu vlastní kresbu a barva se v něm mění, potištěný plast má barvu rovnoměrnou.
Poctivé Tiffany svítidlo je ruční práce a projeví se to i na drobných nepravidelnostech ve spárách. To není vada výroby, ale doklad techniky – dokonale pravidelná mřížka spojů znamená lisovaný díl, ne pájenou vitráž.
Nejlépe funguje nad jídelním stolem, kde je vidět zblízka a zespodu, tedy z úhlu, pro který byla kompozice navržena. Druhé dobré místo je nad schodištěm nebo v jídelním koutě, kde má sklo tmavé pozadí a barvy vyniknou. Naopak v místnosti s výraznou tapetou nebo se sytě barevnou stěnou se vitráž ztratí – potřebuje klidné, jednobarevné pozadí a jinak zbytečně bojuje.
Sloh se dobře snáší s dřevem, s tlumenou zelenou a hnědou a s patinovaným kovem. Protože jde o americkou větev secese, přirozeně navazuje na secesní lustry a na jejich evropské tvarosloví; celý sloh napříč typy svítidel shrnuje přehled secesní lampy. Kdo hledá stejnou hloubku barvy, ale ve formě patiny a kouřového skla místo vitráže, patří na vintage lustry.
Obojí. Původně jméno newyorské dílny, dnes běžné označení pro techniku barevného skla spojovaného měděnou fólií. Svítidlo označené jako Tiffany tedy neznamená původ z té dílny, ale způsob výroby.
Výhradně teple bílé kolem 2 700 K a spíš slabší. Neutrální a studený zdroj vysuší teplé barvy do šeda a přesvětlí modrou. Pokud lze, zvolte stmívatelnou kombinaci zdroje a regulátoru.
Podle hmotnosti a teploty na dotek. Sklo je výrazně těžší a chladné, plast lehký a vlažný. Druhé vodítko je spoj – pájený kovový spoj je vystouplý a mírně nepravidelný, tištěná imitace ho má hladký a všude stejný.
Železobetonová deska ano, dřevěný trám také, pokud kotvíte do trámu. U dutinové panelové desky použijte hmoždinky do dutin a u sádrokartonového podhledu kotvěte skrz něj do stropu nad ním. Vždy vycházejte z hmotnosti konkrétního modelu.
Uvolněný nebo prasklý střep vymění vitrážová dílna – technika se používá dodnes a náhradní sklo se dá dokoupit. Amatérská oprava lepidlem spoj neopraví a znemožní pozdější odborný zásah.
Hodí, jako jediný ozdobný předmět v jinak klidné místnosti. Hladká stěna a jednoduchý nábytek nechají barevné sklo vyniknout. Špatně dopadne kombinace s tapetou, se vzorovaným kobercem nebo s druhým výrazným svítidlem v téže místnosti.
