Orientální lampy mají jeden společný princip: světlo nevychází stínidlem ven rovnoměrně, ale otvory ve stěně svítidla, a ty otvory kreslí na stěny a strop vzor. Prolamovaná mosaz s hvězdicovým rastrem, barevné mozaikové sklo lepené na kovovou kostru, kovaná lucerna se skleněnými výplněmi – marocká, turecká a indická tradice se v detailech liší, ale efekt sdílejí. Kupujete si svítidlo, které mění celou místnost, ne jen svůj bezprostřední okruh.
Obchodní označení „orientální" sdružuje řemesla ze tří různých oblastí. Vypadají příbuzně, ale jinak se vyrábějí a jinak svítí, takže se vyplatí vědět, co si vybíráte.
Marocká, turecká a indická svítidla – čím se od sebe liší PůvodTechnikaMateriálCharakter vzoru na stěně Marocká lucernaRučně prolamovaný plech, otvory sekané nebo vrtanéMosaz, mosazný plech, někdy s barevným sklem ve výplníchOstrý geometrický rastr – hvězdy, šestiúhelníky, arabesky Turecká mozaiková lampaBarevné skleněné střepy a korálky lepené na skleněnou nebo kovovou kostruBarevné sklo, mosaz, korálkyBarevné plochy s měkkým okrajem, spíš pestrá záře než kresba Indická lucernaTepaný a ražený kov, reliéfní vzor, kovaná konstrukceMosaz, měď, kované železo, čiré nebo mléčné skloNepravidelnější kresba s reliéfním stínovánímMarocká varianta je z těch tří nejvíc „grafická" – nakreslí na stěnu ostrou geometrii a barvu do ní přidá jen tam, kde jsou skleněné výplně. Turecká mozaiková lampa naopak skoro nekreslí, ale barví: světlo prochází stovkami barevných střepů a místnost dostane teplý pestrý nádech. Indická svítidla stojí někde mezi.
Přírodní vlákna dělají něco podobného – i pletený plášť propouští světlo mezerami a promítá kresbu. Ale výsledek je jiný a rozdíl je dobré znát, protože podle něj se rozhoduje, které svítidlo do místnosti chcete.
Pletenina má měkké, nepravidelné a proměnlivě široké mezery, takže vzor je rozostřený a organický. Prolamovaný kov má otvory přesných tvarů s ostrou hranou, které vznikly z návrhu, ne z výpletu – kresba je proto geometrická, opakovaná a čitelná. Dá se z ní na stěně poznat hvězda, kosočtverec nebo arabeska. Kdo chce měkký, splývavý efekt, patří ke pleteným kusům, například k boho lustrům; kdo chce ostře nakreslený vzor, potřebuje kov.
Ostrost vzoru přitom nezávisí jen na svítidle. Rozhoduje také zdroj světla. Kompaktní zdroj s malou svítící plochou – tedy zdroj s viditelným vláknem nebo malá baňka – vrhá ostré stíny a vzor je čitelný přes celou stěnu. Velký mléčný zdroj, který svítí celým povrchem, funguje jako plošné světlo a kresbu rozostří do neurčité záře. U orientálního svítidla je tedy volba zdroje součástí výsledku, ne technický detail.
Druhá veličina, kterou máte v ruce, je vzdálenost. Čím blíž je svítidlo ke stěně nebo ke stropu, tím menší a ostřejší vzor promítne; čím dál, tím větší a měkčí. Prakticky to znamená tři různé způsoby použití téhož svítidla.
Platí i běžná pravidla výšky: nad jídelním stolem spodní hrana svítidla 75 až 85 cm nad deskou, v průchozím prostoru nad 210 cm. Lucerny mívají členitý obrys a vybíhající špice, takže ověřte celkový rozměr včetně nich.
Barva světla musí být teple bílá kolem 2 700 K. Mosaz, měď a jantarové sklo pod neutrálním nebo studeným zdrojem zešednou a celý sloh se rozpadne. U turecké mozaikové lampy je to ještě důležitější: barevné sklo pod studeným světlem ztratí sytost a z pestré záře zůstane nazelenalý šum.
Světelný tok volte spíš nižší. Orientální svítidlo je atmosférický zdroj a při plném výkonu se z jemné kresby stane oslnivá plocha s ostrými paprsky v očích. V praxi to znamená počítat s druhou vrstvou osvětlení – jednoduchou lampou s pevným stínidlem tam, kde se čte nebo pracuje. Napájení je běžných 230 V, nejčastěji s paticemi E14 a E27; krytí IP20, tedy suché vnitřní prostory. Prolamovaný mosazný plech na terasu ani do koupelny nepatří, pokud svítidlo nemá výslovně vyšší krytí.
Nejlépe vypadá proti klidnému, jednobarevnému pozadí – hladká stěna v tlumeném odstínu, na které se vzor rozvine. Proti tapetě nebo proti vzorovanému obkladu se kresba ztratí a obojí prohraje. Ze stejného důvodu má být takové svítidlo v místnosti jediné svého druhu: dvě lucerny promítající dva různé rastry vytvoří na stěně chaos.
Sloh se dobře snáší s přírodními materiály, s teplým dřevem, s koberci a s textilem, méně dobře s vysokým leskem a chromem. Jestli vás přitahuje především barevné sklo a jeho práce se světlem, blízkým příbuzným je vitráž s měděnou fólií, tedy Tiffany lustry; pro rostlinný ornament v evropské podobě se podívejte na secesní lampy.
Kompaktním zdrojem s malou svítící plochou a umístěním svítidla blíž ke stěně. Velký mléčný zdroj kresbu rozostří, protože světlo vychází z široké plochy a stíny se rozmažou. Vzdáleností pak řídíte měřítko: blíž znamená menší a ostřejší.
Ve větší místnosti ne. Prolamovaný kov propustí jen část toku a zbytek pohltí, takže jde o atmosférické světlo. Doplňte ho jednoduchou lampou u sedačky nebo u pracovní plochy.
Marocká lucerna je prolamovaný kov a kreslí ostrou geometrii; turecká mozaiková lampa je barevné sklo lepené na kostru a hlavně barví. Jedna dělá kresbu, druhá záři.
Ano, a bývá to silná kombinace. Hladká bílá stěna je nejlepší plátno, jaké prolamovaný kov může dostat. Podmínkou je nechat ho v místnosti samotného – jako jediný výrazný předmět.
Jen pokud má krytí odpovídající venkovnímu prostředí. Běžná svítidla této skupiny mají IP20, tedy ochranu proti dotyku, ne proti vodě. Mosazný plech navíc ve venkovní vlhkosti mění barvu.
Suchým hadříkem nebo měkkým štětcem, kterým se dostanete do otvorů. Leštidla na kovy patinu setřou a u ručně tepaných kusů zničí právě tu nerovnoměrnost, kvůli které vypadají dobře. Sklo v mozaikových lampách se čistí nasucho a bez tlaku na jednotlivé střepy.
