Designová nástěnná svítidla jsou jediná kategorie, ve které se autorský návrh pozná i poslepu. Designové nástěnné svítidlo visí ve výšce očí, často přímo vedle hlavy sedícího nebo ležícího člověka, a proto v něm každý dobrý návrh řeší totéž: kam se poděje přímý pohled na zdroj a jak se dá směr světla změnit, aniž by se muselo něco povolovat šroubovákem. Kdo tuhle úlohu vyřešil, udělal svítidlo, které se používá i po sedmdesáti letech.
Nástěnné svítidlo se nedá po instalaci posunout. Než se vrtá, vyplatí se vzít tužku, obkreslit na stěnu obrys tělesa a posadit se, lehnout si nebo projít kolem — teprve pak je vidět, jestli výška sedí. Následující hodnoty jsou výchozí body měřené od hotové podlahy ke středu tělesa.
Kam nástěnné svítidlo patří a v jaké výšce UmístěníVýška středu tělesaJaké světlo je potřebaNejčastější chyba Vedle postele místo lampičky110 až 130 cm, tedy zhruba 60 cm nad matracíSměrové dolů, ideálně s výkyvným ramenemSvítidlo s otevřeným horním okrajem svítí do očí druhému člověku v posteli Po stranách zrcadla v koupelně160 až 170 cm, ve dvojici 80 až 100 cm od sebeRozptýlené, ze stran, nikoli shoraJediné svítidlo nad zrcadlem vrhá stíny pod oči a pod nos Chodba a předsíň160 až 180 cm, po 2 až 3 metrech od sebeNahoru i dolů, aby se rozsvítila stěnaVyčnívající těleso v úzké chodbě překáží ramenům SchodištěZhruba 170 cm nad hranou schodu, ne nad podlahou podestyDolů na stupně, bez oslnění při výstupuSvětlo mířící do očí stoupajícímu člověku maže hrany schodů U křesla v obývacím pokoji140 až 160 cm, mírně za rameny sedícíhoSměrové, kloubové rameno s dosahem nad knihuSvítidlo příliš vysoko a příliš vpředu vrhá stín vlastní hlavy do textuSerge Mouille postavil v padesátých letech svá černá ocelová svítidla na kloubu s prudce tvarovaným reflektorem, který se dá natočit do jakéhokoli směru a přitom nikdy nemíří na toho, kdo sedí pod ním. Jean Prouvé pracoval s otočným ramenem přišroubovaným ke stěně jako s konstrukčním prvkem — svítidlo je u něj kus stavby, ne doplněk. Charlotte Perriand přidala k plochému tělesu natáčecí destičku, kterou uživatel sám rozhoduje, jestli chce světlo do knihy, nebo na strop. Britská pružinová konstrukce z třicátých let, původně kreslená pro dílnu, se ve stěnovém provedení dostala k posteli a zůstala tam.
Společné mají všechny jedno: směr světla je v rukou uživatele. Tohle je jediné praktické kritérium, podle kterého se dá u nástěnných svítidel oddělit vážně míněný návrh od dekorace. Pevné těleso, které svítí jedním směrem, je v ložnici k ničemu, jakmile se posune postel nebo se změní strana, na které se čte.
Nejtěžší část nástěnného svítidla není svítidlo, ale vývod. Ve zděné stěně se rozvody vedou v instalačních zónách podél stropu, podlahy a hran dveří, takže před vrtáním patří na stěnu detektor — ne odhad. Pokud vývod na správném místě chybí, existují tři cesty: sekat drážku, vést kabel v liště, nebo zvolit těleso s přívodním kabelem a zástrčkou, které je v pronájmu jediné rozumné řešení. Řada autorských svítidel se ostatně v obou provedeních dodává.
Druhý detail je vypínač. Svítidlo u postele bez vlastního ovládání je nepoužitelné, protože nikdo nevstává, aby zhasl. Hledejte kolébkový vypínač na těle, tahové ovládání na šňůrce, nebo tlačítko na přívodním kabelu. A do koupelny platí zvlášť: svítidlo u zrcadla musí odpovídat krytím té zóně, ve které visí, běžné obytné krytí IP20 tam nestačí.
U postele stačí zhruba 300 až 400 lumenů, tedy asi 4 W v provedení LED, pokud je světlo směrované na knihu. Do chodby vystačí podobná hodnota na každé těleso, protože svítidel je víc. Nad 800 lumenů se ve výšce očí dostáváte do oslnění, ať je stínidlo jakékoli.
2700 K a níž, ideálně 2200 až 2400 K u zdrojů s efektem stmívání do teplé barvy. Studenější světlo večer zbytečně budí a v ložnici k ničemu není. Do koupelnového zrcadla naopak patří 3000 až 4000 K s indexem podání barev Ra 90 a výš, jinak neuvidíte skutečnou barvu pleti.
Nejčastěji E14 u menších těles a E27 tam, kde je větší stínidlo; u směrových reflektorů se objevuje GU10 a u subtilních konstrukcí integrovaný LED modul, který se vyměnit nedá — u něj se vyplatí zjistit, jak dlouhou životnost výrobce udává.
U postele ano, a uvolní přitom celý noční stolek. U pracovní desky spíš ne, protože potřebujete světlo měnit podle toho, co zrovna děláte; tomu se věnují designové stolní lampy. Kombinace obojího je běžná a smysluplná.
V chodbě po dvou až třech metrech, aby se světelné kužely přesahovaly a nevznikala tmavá pole. V obývacím pokoji obvykle dvě symetricky, nebo jedno u konkrétního křesla. Rovnoměrné osvětlení celé místnosti nechte na stropním tělese — jak se vybírá, řeší designová stropní svítidla.
Částečně. Kloub, příruba u stěny a vedení kabelu jsou u navrženého svítidla vidět a jsou vyřešené; napodobenina je zakrývá krytkou. Rozdíl mezi originálem, licencovanou reedicí a tvarem podle předlohy rozebírají podrobně designové lampy.
