Koloniální lampy poznáte podle materiálu dřív než podle tvaru. Mosaz a patinovaný bronz místo chromu, tmavé dřevo místo laku, ratan a výplet místo plastu a k tomu sklo v odstínu jantaru nebo medu, vroubkované či lehce kouřové. Světlo z takového svítidla je teplejší a méně rozptýlené než z opálového stínidla, protože barevné sklo část toku pohltí a zbytku dá vlastní odstín.
Kov v teplém tónu: mosaz, kartáčované zlato, starý bronz — matný nebo saténový, nikdy zrcadlový. Dřevo s viditelnou kresbou, často soustružené v podstavci stolní lampy. Výplet: ratan, rákos, provaz, obvykle na stínidle nebo jako prolamovaný korpus. A sklo: jantarové, kouřové, vroubkované nebo leptané, jen zřídka zcela čiré. Stačí, aby chyběl teplý kov, a celek se posune k rustikálnímu nebo vintage výrazu.
Z domů evropských úředníků v tropech devatenáctého století. Nábytek i svítidla se tam dělaly z toho, co snášelo vlhko a hmyz: teaku, palisandru, ratanu, mosazi a silného skla. Odtud typické rysy — těžké podstavce, prolamované výplety, které pouštějí vzduch, a tvary lucerny nebo svícnu odvozené ještě od petrolejek a svíček. Proto koloniální lampa působí hmotněji, než ve skutečnosti je.
Lustr bývá svícnová konstrukce: několik až dvanáct ramen s paticemi E14, někdy ve dvou patrech, s průměrem klidně 80 až 90 cm. Potřebuje výšku — pod stropem 250 cm pokoj zadusí, pod 300 cm vypadá přesně tak, jak má. Nástěnné svítidlo má často podobu lucerny a svítí nahoru i dolů, takže na stěně nakreslí dva kužely. Stolní lampa stojí na masivním podstavci ze dřeva, mosazi nebo jantaru a nese vysoké, mírně kuželové lněné stínidlo — právě ona udělá v pokoji nejvíc s nejmenším zásahem. Stojací lampa tentýž podstavec zopakuje ve větším měřítku, často s polohovatelným ramenem na čtení.
Jantarové sklo posune barvu světla o několik set kelvinů níž, než uvádí obal žárovky, a zároveň sníží množství světla, které projde ven. Počítejte s tím při výběru výkonu: pod jantarovým stínidlem potřebujete zdroj s vyšším světelným tokem než pod bílým. Vroubkované sklo dělá něco jiného — láme světlo do svislých pruhů a na stěně kreslí pravidelný vzor, což je hezké v jídelně a rušivé nad pracovní deskou. Kouřové sklo tlumí nejvíc a hodí se tam, kde má svítidlo spíš doplňovat než osvětlovat.
Rozdíl poznáte až při čištění. Lakovanou mosaz stačí otřít suchým měkkým hadříkem; leštěnka na kovy z ní sejme ochrannou vrstvu a nechá matné šmouhy. Surová mosaz časem tmavne a právě o to v tomto stylu jde — pokud chcete udržet lesk, počítejte s pravidelným leštěním. V kuchyni a koupelně se patina objeví rychleji.
Do svícnových svítidel patří svíčkové žárovky E14, u odhalených ramen nejlépe s viditelným vláknem. Barva 2200 až 2700 K sedí tomuto stylu nejlíp; při 3000 K začne mosaz působit šedě a při 4000 K efekt zmizí úplně. U svítidel s vyměnitelným zdrojem rozhoduje o stmívání žárovka, ne lampa — hledejte označení stmívatelná a ověřte minimální zátěž stmívače, protože dvanáct LED svíček po 4 W dá dohromady méně, než většina fázových stmívačů potřebuje.
Ano, ale po jednom kusu. Jedna mosazná stolní lampa v minimalistickém pokoji funguje jako akcent; tři svítidla ve stejném stylu už celý pokoj přesunou do stylizace.
Spodní hrana 70 až 80 cm nad deskou, průměr zhruba třetina šířky stolu. U svícnové konstrukce měřte k nejnižšímu prvku, ne ke korpusu.
Materiálem a mírou opracování. Rustikální stojí na surovém dřevu a kovaném tmavém kovu, koloniální na mosazi, leštěném dřevu a výpletu, a je znatelně uhlazenější. Klidnější a světlejší verzi přírodních materiálů najdete mezi japandi svítidly.
