LED pásky do kuchyně řeší to, co stropní světlo nikdy nevyřeší: stojíte zády ke svítidlu a vlastní stín vám padá přesně na pracovní desku. Světlo pod kuchyňskou linku problém odstraní, protože svítí odtud, kde krájíte. Pásek je na to ideální – je plochý, dá se zkrátit na milimetr a schová se do drážky, kterou nikdo nevidí.
Nejčastější místo je spodní hrana horních skříněk, zhruba 5 cm od přední hrany dvířek. Když ho dáte moc dozadu, světlo se opře o obklad a odrazí se vám do očí; moc dopředu a uvidíte samotné diody. Druhé oblíbené místo je sokl – tam pásek dělá noční orientační světlo a opticky odlehčuje spodní skříňky. Třetí je vnitřek zásuvek a prosklených vitrín, kde stačí krátký úsek se spínačem na dveřích. Nad horními skříňkami směrem ke stropu dostanete nepřímé světlo, které kuchyni zvětší, ale na práci nestačí.
Nad linkou dává smysl neutrální bílá 4000 K – jídlo pod ní vypadá tak, jak vypadá, a oči se při krájení tolik neunaví. Teplá bílá 2700–3000 K sedí do soklu a k jídelnímu stolu, kde jde o atmosféru. Podstatnější než kelviny je ale index podání barev: pásek s CRI pod 80 udělá ze syrového masa šedivou hmotu a ze zeleniny cosi nevýrazného. V kuchyni hledejte CRI 90 a výš, jinak si neustále budete říkat, že „to maso vypadalo v obchodě jinak".
Na pracovní osvětlení počítejte 700–1000 lm/m. Na sokl a orientační světlo stačí 300–400 lm/m. Pod skříňkami se navíc pozná hustota čipů: pásek se 60 diodami na metr nakreslí na lesklý obklad řadu teček, 120 diod na metr nebo pásek COB s průběžnou luminoforovou vrstvou dá souvislou čáru bez „hrášků". U kuchyně, kde je pásek ve výšce očí a proti lesklé desce, je to rozdíl, který uvidíte každý den.
Spočítejte metry krát W/m a přidejte 20–30 % rezervu. Osm metrů pásku s příkonem 9,6 W/m dělá 77 W, takže se sáhne po zdroji 100 W, ne 80 W. Zdroj na hraně výkonu se hřeje a odejde dřív než pásek. Umístěte ho tam, kde se dá vyměnit – do horní skříňky nebo do prostoru u odsavače, ne zazděný za obklad. A vyberte tichý: levné spínané zdroje v kuchyni slyšitelně pískají.
Kuchyňská linka bývá dlouhá 3–6 m a to už je hranice, kde se u 12 V projeví úbytek napětí – konec pásku svítí slaběji a do žluta. U 24 V je stejná délka bez problémů. Pokud máte linku do L, veďte raději dva samostatné úseky napájené z rohu, než jeden dlouhý pásek pokračující za rohem.
Pásek nalepený přímo na dřevotřísku se nemá jak zbavit tepla, čip pracuje horký a svítivost mu rok od roku klesá. Hliníkový profil teplo odvede, pásek vydrží podstatně déle a mléčný difuzor navíc rozptýlí body do rovné čáry. Profil zároveň chrání pásek před mastnotou a párou – to, co se v kuchyni usadí na profilu, utřete; to, co se usadí přímo na pásku, tam zůstane. Nabídku profilů najdete v sekci LED pásky a profily.
Nad dřezem a v okolí varné desky sáhněte po pásku s krytím alespoň IP44, ideálně v uzavřeném profilu se silikonovým těsněním. Holý pásek IP20 v těchto místech zoxiduje na kontaktech dřív, než dosloužily diody. Ve zbytku linky IP20 v profilu bohatě stačí.
Ano, ale jen ve vyznačených střihových bodech, obvykle po 2,5 nebo 5 cm. Zbytek úseku dopojíte bezpájecím konektorem, nebo přesněji spájíte – pájený spoj v kuchyni drží lépe, protože nepodléhá teplotním cyklům od trouby.
Nejpohodlnější je bezdotykový senzor pod skříňkou, který reaguje na mávnutí – u linky máte často mokré nebo umazané ruce. Dveřní spínač se hodí do vitrín, klasický vypínač na stěnu k lince.
Jednobarevný pásek ano, stmívačem zařazeným mezi zdroj a pásek, nebo stmívatelným zdrojem. Nefunguje to naopak: stmívač na straně 230 V před běžným spínaným zdrojem způsobí blikání.
Skoro vždy kvůli teplu, ne kvůli stáří diod. Pásek bez profilu, přilepený na dřevo v uzavřeném prostoru pod skříňkou, běží trvale horký a světelný tok mu klesá znatelně rychleji, než uvádí datasheet.
